SVÍČKA (v spomínkách starca)
Svíčka z vosku trupka a z ňí trčí knot,
zapálíš ho a hnet jě svjetélečka zrod.
Svící, bliká, trbléce
A je ci dobre na svjěce.
Z černobíuéj uš fotka šedá,
od poldegrafa, bez ňí sa to nedá.
Stojíš tam f tém prvňím roce,
svíčka zapichnutá z dreva v torce.
To je prvňí kulisa,
s atrapú ket pocíš sa.
Potom ešče vela ráz,
na svjědomí bude kaz.
No z tej svíčky v kostele,
utékel ´s do postele.
A tak svíčka svatební,
osvící ťa mnoho dňí.
Svící svíčka f prítmí vína,
osuavuješ chuapca – syna.
Často krát aj cérku – dzífku,
pochuapiu sa´s, v dzírke dzírku.
Na hrbjě ket vícej kríškú,
zaspomínáš zas ze svíčkú.
Horí tvoja svíčka žicá,
proci vjěku neni picá.
Spívá o tem Elton Džon,
ket ci zvoní bim-bam zvon,
ve vjětri uš svíčka chlípná,
zhasíná a troška slípňá.
Často vjětr svíčku sfúkne,
bezmáua ci srdce pukne.
Smutek rosí za víčkama,
za zhuasuýma, za svíčkama…
V časi dondú dušičky,
došui roky, aňi nevíš, jaksi pocíšky.
Na cinteri cicho svíček,
rozsvící aj tvúj pomňíček.
Ňic nevadzí, tvoji starkí, jějich starkí
prebrodziui mnohé jarky.
Tvojě dzeci aj ich dzeci
odžijú si pjěkné vjěci.
Aj keby dělá duněli,
svjětuo svící f tuneli.
Svíčka – to jě teplo domu,
od koreňú aš po puod stromu.
Je to na furt kouo žicá,
a vjěčně k němu, Vďaka Bohu,
svíčky svícá…
Rodák z Holíča, dôchodca (64 vek, 176 výška, 127 váha, 536 dôchodok), kariérne odídúc z Bratislavy a žijúc na Záhorí teraz už s naozajstnými zvieratami, čakajúc na smrť, aby ma šľak z politiky netrafil hneď, tak sa liečim veršovaním na všaké aktuálne vážne i nevážne témy, aj v zmuchlanej záhoráčtine.
