Mikuláš, Mikoláš,
jakýže mi dárek dáš?
Cukrkandle, čokoládu,
ovocí či marmeládu?
Páchal sem len bjěžné hríchy,
hrešil, šidziu, šel pot cíchy…
Milý Pejo!
Dal bych ťi já dobrú radu,
aj vrecúška plné suadu.
Dau bych ščascí, žádnú zvadu,
fčil bes ladu, sem bes skladu.
Nesmjějě sa moja noša,
nemám kešeň plnú groša.
Ve vreci mám aj chudobu
starosci aj bídnú zuobu.
Éj, jaký si ty dzivný Santa,
neňi s tebú žádná sranda!
Gdo ťa poslau ze západu,
ket si došeu od východu?
Děd Maróz či Santa Klaus,
kemu´s dárky, kemu dal´s?
Víš, ket já sem byu chuapec malý,
celkom ináč sme ťa zvali.
Na Záhorí Mikoláš,
plus čert s reťazú – anciáš,
plus andělíček čistý – bílý,
víš, ve víri sme vícej žili.
Za tú dobu rudú, ket uš mizel starý zvyk,
do boťičky pamlsky, od roďičú malý trik.
Svatý Mikoláš byl a aj bude,
je to naša tradícija, drahý lude.
Nevím, co s tým spraví multi – kulti,
komercija a s ňú gíčú plné pulty?
Vjěrím, že Slovákú ze Záhorá
také zmněny neumorá.
Praju pjěkné Vánoce
ozvu sa Vám po roce.
Váš Pejo
Rodák z Holíča, dôchodca (64 vek, 176 výška, 127 váha, 536 dôchodok), kariérne odídúc z Bratislavy a žijúc na Záhorí teraz už s naozajstnými zvieratami, čakajúc na smrť, aby ma šľak z politiky netrafil hneď, tak sa liečim veršovaním na všaké aktuálne vážne i nevážne témy, aj v zmuchlanej záhoráčtine.
