HORKO
Či má méno Pablo, Pedro,
na Záhorí spadlo vedro.
Fúklo na nás horko z tróp,
ket máš čím, sa chuadz a krop!
Ket máš klímu, tak ju pusť,
nech nemáš doma zajtra púšť.
Dodržuj aj režim pitný
a z krígla si rádňe vytňi.
Pred teplem sa utéct nedá,
furt sa pocíš jak to tela.
Od potu je odór kyslý,
na Marku si nepomyslíš.
Na betóne mjěst a na asfalce,
popálil si´s v botách palce.
A f činžákoch vyhrítých,
neschuadzíš si čelo, rit.
Na vzduch, co zastal, nechytá sa aňi fén,
polévací auto a snát vodotrysk z fontány len.
A Miss z potu v ťesném tričku,
neschová sa v žádném kríčku.
Spat sa nedá, po dychu si lapáš,
prevaluješ sa a odkopáváš.
Obudzíš sa sto krát za noc
a sňívá sa ťi o zimjě Vánoc.
Proč to takto mosí byt,
jak čovjek bude v horku žit?
Ná, ket začal Boží dzílo všeljak marit,
ucící, jak sa v pekli bude za trest varit.
Ket nedonde déžď, či búrka,
fčil pomože ťi černá burka.
Lúče sunka zahalíš
aj svjědomí v ňí nájde skrýš.
V ňí pred pravdú sa skováš
a žit budeš uš len na rováš.
dědo Pejo
(uvarený na tvrdo)
Emeritňí Doc. Ing. Štefan Vidlár, CSc. alias dedo Pejo, rodák z Holíča (66, 176, 120, 534 – vjěk, výška, váha, dúchodek), odejdúc na penziju z BA žit na Záhorí tentokrát s ozajstnýma zvírencama, aby mu čekáňí na pravdu Boží lachší ubíhalo, píše vážňe aj ze srandú s chybama v zmuchlanej Záhoráčťině a ňekedy aj po slovensky. (Sem tam pridá aj fotku.)
