Nedzelná chvíua po Záhorácky: Pejo Vidlár dnes o chudnucí.
Tlustý schudni, chudý skap!
Rozhodel sem, zajtra schudnu,
váhu, kila pošlu ku dnu.
Amen pro klobásu údenú,
šlang líniju mám fčil súďenú.
List šalátu zobkám tak,
v ZOO jak zavrítý fták.
Rohlíky a aňi chleba,
to mi veru neňi treba.
Z mrkvy sa mi zrak múj kríží,
utrpeňí jak na kríži.
Ňic nesladzím, necukruju,
ze zákúskú sa nevzduju.
Od hladu mám v očách mžitky,
zbitý chodzím aj bez bitky.
Dal sem vale tukom, cukrúm,
toto šecko pro mňa utrum.
Vepřo, zelo , besknedlo,
trošku mi to ubjěhlo.
Vúňu búčka, aj slaňiny,
šak každý može trošku viny…
Najlepší je čistá voda,
to pro ťelo žádná škoda.
Aňi pivo, víno, šnaps,
mosíš sa vzdat týcho krás.
Nejím kopy, hordy jídla,
sem tam kuknem na povidla.
Za deň pjet krát cosi zobnu
a preč s náladú nervnú, zlobnú.
A ket neňi pomoci,
na radze je ovocí.
Kalerábu zbodnu víc jak balík,
nevím, sem čovjek lebo králík?
A tak moji milí tlusťí ludé,
odfčilkaj to enem takto bude:
„Nejest, nepit, šetrit rit,
nežit, z d r a v o živorit!“
dedo Pejo
PS:Zapomňel sem na pohyb
ťelo mosí spravit zhyb.
V chudém ťeli zdravý puch,
tejto radze prosím sluch.
Emeritňí Doc. Ing. Štefan Vidlár, CSc. alias dedo Pejo, rodák z Holíča (66, 176, 120, 534 – vjěk, výška, váha, dúchodek), odejdúc na penziju z BA žit na Záhorí tentokrát s ozajstnýma zvírencama, aby mu čekáňí na pravdu Boží lachší ubíhalo, píše vážňe aj ze srandú s chybama v zmuchlanej Záhoráčťině a ňekedy aj po slovensky. (Sem tam pridá aj fotku.)
