Chvíua po Záhorácky: Pejo Vidlár dnes o spomínke na 68.
Spomínka na 68.
Kamarádzi okúpili,
v zóňe jejich by sme žili.
Ostali tu kolké roky,
zanešvárili pola, lúky, „doky“.
Byla to daň za slobodu,
na jejich mlýny enem vodu.
Šecko toto komunista,
co klamal sebja, Pána Krista!
A to klamstvo kázal dálej,
kosákama sádzal alej.
Dusil duše, mysle, hlavy,
a kladzivem muácil davy.
Chvála Bohu, né na vjeky,
gdosi hodzil naňho deky.
A my sa fčilkaj pechoríme,
aj se soplama v nádche, ríme.
dedo Pejo
Emeritňí Doc. Ing. Štefan Vidlár, CSc. alias dedo Pejo, rodák z Holíča ze severňího Záhorá (67, 176, 120, 591 – vjěk, výška, váha, dúchodek v euro), odejdúc na penziju z Prešporku žit na Záhorí tentokrát s ozajstnýma zvírencama, aby mu čekáňí na pravdu Boží lachší ubíhalo, insitňe píše a veršuje vážňe aj ze srandú s chybama v zmuchlanej Záhoráčťině a ňekedy aj po slovensky. Politická satira mu neňi cuzí. (Sem tam pridá aj fotku.) Velice nekriticky a neskromňe túží po tituli: Záhorácký Hvjezdoslaf, prípadňe: Homér ze Záhorá. Jak Jarek Nohavica by prijal aj ňejakú Puškinovu cenu od Vovu Puťina.
