Svjěták boy Záhorák
(Záhorák sem od rodu,
neber to za nehodu!)
S „body“, „fejsem“ „manažéra“,
vedúcím sem byu ešče včéra.
Vím co značí slofko „kúl“,
to že „full“ já nejsu vúl.
Usmívám sa, ket su „frí“,
no f buxli mávám eurá tri.
Taký machr – frikulín,
šecko chápu, šak su „in“.
Na stojáka „freš“ to „fúd“
vymétel bych každý kút.
Zábava je „entrtejment“,
nejsu blbec, „krejzy“ dement.
V Česku říkám: „Hele vole!“,
fčil „Šit“ a „Fakink!“ – to ket su dole.
Furt „surfuju“ na tem „netě“,
snát tam šeci nezblbnete!
Nejsu sedlák, žádný gazda,
ale „farmár“, s Fordem azda.
„Šopuju“ ho z „kreditu“
a patrím mezi elitu.
Neňi humno, ale „ranč“,
na něm cucám pomaranč.
Tak posílám ťi „mesidž“: „Helou!, Báj!“
„Mám sa „oukej“, aj ty sa maj!“
Pridám k temu pjěknú „selfí“:
Já Záhorák (aj z Floridy delfín).
Rodák z Holíča, dôchodca (64 vek, 176 výška, 127 váha, 536 dôchodok), kariérne odídúc z Bratislavy a žijúc na Záhorí teraz už s naozajstnými zvieratami, čakajúc na smrť, aby ma šľak z politiky netrafil hneď, tak sa liečim veršovaním na všaké aktuálne vážne i nevážne témy, aj v zmuchlanej záhoráčtine.
